,,Pravda je, že jsem se za svoje dětství dlouho styděla, a až tady v Česku jsem pochopila, že není proč. Vyrůstala jsem v chudobě, ale upřímně vám řeknu, že kdybych si mohla vybrat, zažila bych to všechno znovu. Všechno, co jsem prožila, mě posílilo a dnes vím, že zvládnu cokoli.
Navíc jsem na to nebyla sama – vyrůstala jsem se svou náhradní rodinou. A s nevlastními sourozenci jsme se o sebe starali: chodili jsme denně pěšky dvacet kilometrů do školy a bylo běžné, že jsme i několik dní neměli co jíst… Bylo to složité a psychicky náročné. Nakonec jsem byla jediná z okolí, která něco dokázala, ke konci už jsem ranní a odpolední cestu do školy absolvovala sama. Rozhodně mě to ale připravilo pro život.”
